Méně jádra, více uhlí a plynu: České spotové ceny elektřiny v srpnu prudce vzrostly

Jádro stojí, uhlí vydělává: Srpnové ceny elektřiny vystřelily. A leden může být horší

Ve středu 13. srpna kolem osmé hodiny večer se na denním trhu s elektřinou platilo za megawatthodinu přes 170 eur. Na jaře téhož roku přitom trh elektřinu v některých hodinách odmítal vzít zdarma — ceny se propadaly pod nulu. Čtyři měsíce. Od záporných cen k nejdražšímu večeru roku. To není chyba trhu, to je přesný popis toho, co se stane, když z odpoledního mixu zmizí jádro a večer přijdou mraky.

Čísla, které slyšet nechcete

Nejprve suchá fakta. Průměrná srpnová cena na denním trhu se pohybovala kolem 90 eur za MWh. Červenec přitom skončil kolem 58 eur a květen byl ještě nižší — s desítkami hodin záporných cen kolem poledne, kdy fotovoltaika zaplavila trh levnou energií. Srpnový skok tedy představuje vzrůst o zhruba 50 až 60 procent mezi měsíci. Ve špičkových večerních hodinách se ceny šplaly na 150 až 175 eur za MWh, tedy na úrovně, které jsme v českém bidding zone naposledy viděli na podzim 2023.

Komu to dělá robot na burze a komu reálné peníze? Podle dat OTE se Česká republika ve večerních hodinách opakovaně měnila z vývozce na dovozce s potřebou přes 1,5 GW. To je jako by celá Praha západně od Vltavy povařila výhradně z pražce z Německa a Polska. Když ale sousedé v tu chvíli also potřebují dovážet — kvůli bezvětří a vlastním odstávkám — cena naběhne rychle. Mechanismus marginálního stanovení ceny přitom znamená, že za každou megawatthodinu platíte cenu té nejdražší odstávky, která byla potřeba k pokrytí poptávky. A v srpnu to bylo často plynové nebo uhelné dvoupalivo v plné zbroji.

Aktuální vývoj denního trhu sledujeme průběžně na stránce Spotová cena elektřiny — denní trh, kde najdete i vysvětlení, jak se hodinové ceny promítají do vaší faktury, pokud máte spotový tarif.

Kde se vzala díra: jádro na odstávce

Když Řeknou, že jaderná energetika kryje v Česku zhruba 40 % spotřeby, většina lidí si představí stabilní základnu, která neselhává. Realita je trhanější. V srpnu stála v Temelínu odstávka jednoho bloku — plánovaná generální revize se kvůli opravám prodloužila — a Dukovany zvládaly přepravní odstávku palivového cyklu. Dohromady tak v síti chyběl výkon v řádu jednoho gigawattu, tedy něco jako polovina polední poptávky celé Moravy.

Problém není v tom, že by jádro bylo nespolehlivé. Problém je, že když velká jednotka stojí, trh to cítí okamžitě. Přidejte k tomu doléhavé vedro, kdy řeky nesou méně vody a tepelné elektrárny mají limity na teplotu chladicí vody, a mix se zúží na užší soubor zdrojů, než na který byl trh zvyklý. Naše exportní přebytky zmizely, místo nich se koupila elektřina ze zahraničí — jenže Francie a Švýcarsko řešily vlastní výpadky jaderných bloků a Německo si v bezvětrných večerech samo drželo energii pro sebe.

Zkrátka: srpnový cenový šok nezpůsobil solární pokles výroby ani dramatický nárůst spotřeby. Způsobila ho kombinace odstávek velkých jednotek a vzácná souhra počasí. To je zároveň odstrašující ukázka toho, jak citlivý je systém, ve kterém hraje pár velkých hráčů a není dost pružnosti v pozadí. A to nás dovede k legislativě.

Uhlí a plyn se vrátili do hry — a stanovují cenu

Když jádro stojí, musí pořad kdo. A kdo stojí v čele fronty marginálních zdrojů? Plynové bloky a dvoupalivé uhelné jednotky. Prunéřov, Počerady, Ledvice nebo Tisová najednou najely výrazně více hodin provozu než v červnu, kdy je fotovoltaika vytlačovala z trhu v odpoledních hodinách úplně. Plynové peakingové zdroje pak nastupovaly přesně ve chvíli, kdy cena rostla nejvíc.

Pro srovnání nákladů: při ceně uhlí kolem 100 dolarů za tunu a CO2 kolem 70 eur za tunu vychází megawatthodina z uhelného bloku na 50 až 65 eur. Z plynu, při cenách kolem 35 eur za MWh, je to 80 až 110 eur. Když tedy plynová jednotka stanovuje tržní cenu ve špičce na 150 eur, rozdíl není žádná konspirace burzovních obchodníků — je to cena toho, co stát na scéně zbylo. Jen je to bolestivé připomenutí, že nízké ceny z jara, poháněné levným solárem, nejsou návod na počasí večer.

Uhlí tak zažilo svůj černý — doslova — pruh. Provozovatelé uhlíkových zdrojů, kteří loni mluvili o předčasných odstávkách kvůli ztrátovosti, si ve srpnu propláchli část ztrát. Energetika je krutá hra: to, co je pro jeden zdroj zázračný měsíc, je pro spotřebitele na dynamickém tarifu řada faktur, na které si vzpomene dlouho.

Legislativa: co se změnilo a co musí přijít teď

A teď k tomu, co s tím má společného zákonodárce. Třetí lex energetika a novelizace energetického zákona odstartovaly v červenci komunitní energetiku v plné podobě — tedy sdílení elektřiny nejen mezi sousedy na jedné přípojce, ale i v rámci komunit a s využitím sdílených úložišť. Srpnový cenový šok je přesně ten argument, kvůli kterému měla tato legislativa dávno existovat: lokálně vyrobený solární proud, který se v poledne prodával za pár eur, může večer zůstat doma v baterii a nahradit elektřinu za 150 eur z burzy. Podrobnější pohled na praktickou stránku sdílení najdete na SdileniEnergie.info.

Druhá legislativní bitva se vede kolem flexibilidad. ERÚ už delší dobu naznačuje, že distribuční sazby potřebují výrazně odvážnější časové zónování — aby spotřebič, který jede v době denního přebytku, platil zlomek a ten, kdo běží přes špičku, platil reálnou cenu. Srpnové ceny jsou přesně ten příklad, proč to není byrokratická vrtivost, ale nutnost. Třetí téma: kapacitní mechanismus. Odstávky jaderných bloků a riziko, že firma v zimě nebude mít k dispozici dost výkonu, oživily debatu o tom, že systém musí platit i za to, že zdroj (nebo baterie, nebo snížitelná spotřeba) JE k dispozici, ne jen za to, že vyrobí.

Kdo by čekal, že legislativa všechno vyřeší za rok, ten se mýlí. Ale směr je jasný: odměňovat flexibilitu, akumulaci a lokální sdílení. Kdo na tom jede, ten srpen 2025 přežil s úsměvem.

Co s tím: tři strategie pro domácnost i firmu

První strategie: spotový tarif a přesun spotřeby. Pokud máte stále rovnou jistý tarif a rozhodujete se, jestli na spot přejít, srpnové čísla jsou nejlepší marketing obou stran. Na spotovém tarifu se dá večerní špička obstojně vyhnout — pračka, myčka, nabíjení elektromobilu nebo tepelné čerpadlo v režii domácí automatizace jedou ráno nebo v noci, kdy cena klesá pod 50 eur. Kdo v srpnu nabíjel auto mezi půlnocí a čtvrtou hodinou, platil za stejné kilowatthodiny třetinu toho, co kdo, kdo jel s nabíjením hned po příchodu z práce. Jak na takový přechod v praxi, popisujeme na Pro odběratele.

Druhá strategie: akumulace a flexibilita. Domácí baterie už dávno není hračka pro nadšence, ale nástroj arbitráže — kupuje levně, prodává (respektive konzumuje) draze. Pro firmy je tu navíc možnost agregace do služeb výkonové rovnováhy, kde se灵活性 Platí omezením spotřeby v danou chvíli. Více o této oblasti najdete v sekci Obchodování s flexibilitou. Praktické kalkulace a návody, kolik v tom je korun, pak najdete na Share-Electric.cz.

Třetí strategie: sdílení a komunitní energetika. Obec s fotovoltaikou na hasičárně, firma s velkou střechou a sousedé s baterií — to je trojice, která si v případě potřeby navzájem vyrovná vlny výroby a spotřeby. Jak celý mechanismus funguje legislativně i technicky, je vysvětleno na stránce Jak to funguje. Více o celém ekosystému najdete na Smart Energy Share.

Zima blízko: předpověď, kvůli které si přečtete smlouvu

Teď ta méně příjemná část. Srpen byl varováním, ne katastrofou. Když sečtete zimní mix — jádro po odstávkách zpět, ale větší podíl vytápění na elektřině, plyn v roli stanovující ceny, bezvětří a přidáte nejistotu kolem francouzských reaktorů — dostanete scénář, ve kterém jsou průměrné ceny za první čtvrtletí spíš kolem 100 eur než kolem 60. Mohu se mýlit. Ale sázím bych na to, že alespoň dva týdny v zimě uvidíme ceny, na které si vzpomene každý, kdo přežil rok 2022.

A jedna provokativnější myšlenka na závěr: do pěti let nebudeme na faktuře platit hlavně za megawatthodiny, ale za výkon a flexibilitu — za to, kdy elektřinu berete a jestli umíte spotřebu ohnout podle toho, co právě nabízí síť. Kdo se na ten svět připraví teď, tím srpny v budoucnosti projde bez škrábnutí. Kdo čeká na regulátor se zlatým pravítkem, bude řešit faktury retroaktivně. Naše doporučení je jednoznačné: začněte audit spotřeby a zaměřte se na flexibilitu, ideálně s poradcem, který nám to projde bez marketingových bublin. Zájemce o cílenou konzultaci pozvěte na Energetické poradenství nebo rovnou zaregistrujte svůj projekt. Více o celém ekosystému čtěte na SmartEnergyShare.

Zdroje

• OTE — Operátor trhu s elektřinou, data denního trhu
• ERÚ — Energetický regulační úřad
• ČEPS — přenosová soustava a bilance sítě
• oEnergetice.cz — zpravodajství z energetiky
• PV Magazine — mezinárodní vývoj trhů s FVE

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: BESS Global Horko a bezvětří vystřelilo ceny elektřiny. Česko zažilo ... Vice o french suppliers