Eurostat: Téměř polovina elektřiny v EU je z OZE, Česko výrazně zaostává

Čtyřicet osm procent. Tolik elektřiny vyrobila Evropská unie loni z obnovitelných zdrojů. Ne za rok 2030, ne v nějakém scénáři na PowerPointu bruselského úředníka – za rok 2025, reálně, podle čerstvých dat Eurostatu. Česko je na tom jinak. Výrazně jinak. A není to jen o počtu instalovaných panelů.

Co říkají čísla Eurostatu

Podle statistik zveřejněných na přelomu června a července se podíl obnovitelných zdrojů na hrubé výrobě elektřiny v EU dostal na 47,8 procenta. Táhnou to větrníky v Dánsku a Německu, fotovoltaika ve Španělsku a Řecku, vodní elektrárny v Rakousku a Švédsku. Některé členské státy jsou dávno za hranicí padesáti procent – Dánsko, Rakousko nebo Portugalsko běžně hlásí měsíce, kdy OZE pokrývají přes 80 procent spotřeby.

Česko se drží kolem 30 procent, a to hlavně díky fotovoltaickému boomu posledních tří let. Zní to jako slušný pokrok, dokud si nespočítáte, že v roce 2020 jsme byli na patnácti procentech a evropský průměr tehdy dělal 38. Rozdíl mezi námi a zbytkem Unie se tedy paradoxně spíš prohloubil, i když roste i nám. Data najdete přímo u Eurostatu nebo v přehledech, které pravidelně publikuje ERÚ.

Zajímavé je, že problém není v ochotě lidí investovat. Fotovoltaiku má na střeše přes 200 tisíc českých domácností. Problém je jinde – v tom, co se stane s tou elektřinou POTOM.

Proč nestačí nastavět panely

Investovat miliardy do výroby je jedna věc. Dostat tu elektřinu tam, kde je potřeba, ve chvíli, kdy je potřeba, je věc úplně jiná. A tady Česko drhne.

Distribuční síť byla navržená v době, kdy proud tekl jedním směrem – od velké elektrárny k domácnosti. Dneska teče i opačně, z tisíců střech zpátky do sítě, a síť na to prostě není stavěná. Výsledek? Distributoři odmítají nová připojení FVE v celých lokalitách, protože trafostanice by to nezvládly. Podle dat ČEPS a jednotlivých distributorů čeká na připojení výkon v řádu gigawattů – elektrárny, které jsou fyzicky hotové, ale nesmí se zapnout naplno.

K tomu se přidává regulace, která vznikla v době, kdy se sdílení elektřiny mezi odběrateli vůbec nepočítalo s tím, že by ho chtěl provozovat běžný člověk nebo malá firma. Zákon o sdílení elektřiny sice od roku 2024 platí, ale prováděcí detaily a systémy distributorů se dolaďují dodnes. Kdo chce sdílet přebytky ze své fotovoltaiky se sousedem nebo s vlastní firmou v jiné budově, musí se prokousat papírováním, které by v Rakousku vyřídili za týden.

Jinými slovy: kapacita v síti chybí ne proto, že by nebyla vyrobena, ale proto, že pravidla ji neumí pustit tam, kde je potřeba.

Ropa levní, ale to není důvod k oslavě

Mezitím se děje něco zdánlivě nesouvisejícího – ropa zlevňuje. Za poklesem stojí pokrok v jednáních mezi Washingtonem a Teheránem, které trhu naznačují, že by mohlo přibýt íránských barelů a napětí v Perském zálivu trochu opadne. Brent se propadl pod hranici, na kterou byli obchodníci zvyklí ještě před pár měsíci.

Zní to jako dobrá zpráva pro spotřebitele. Jenže levnější ropa neznamená levnější elektřinu, natož levnější plyn. Trhy s ropou a s elektřinou spolu souvisí jen volně – hlavně přes cenu plynu v elektrárnách a přes celkovou náladu na komoditních burzách. Spotová cena elektřiny na OTE se řídí úplně jinými faktory: počasím, výrobou z OZE, dostupností přeshraničních kapacit a stavem francouzských jaderných bloků. Kdo sleduje spotové ceny elektřiny, ví, že cena umí za den udělat výlet nahoru i dolů o desítky procent, aniž by se ropa vůbec hnula.

Geopolitika navíc umí věci otočit ze dne na den. Stačí jedna raketa, jeden sestřelený tanker v Hormuzském průlivu, a scénář s levnou ropou je pryč. Spoléhat na to, že "teď to bude levnější", je stejně spolehlivé jako sázet na výhru ve Sportce.

Rusko dováží benzin. Ano, čtete správně

Tahle věta by před třemi lety zněla jako vtip. Rusko, země s třetími největšími zásobami ropy na planetě, dovozce benzinu? A přesně to se teď děje. Po sérii ukrajinských dronových útoků na rafinerie v Rjazani, Volgogradu a dalších regionech vypadla část rafinérské kapacity a Moskva musí shánět pohonné hmoty v zahraničí – včetně Běloruska a dalších partnerů.

Je v tom krutá ironie. Stát, který desítky let stavěl svou ekonomiku (a svou zahraniční politiku) na exportu ropy a plynu, teď řeší fronty na benzinky v některých regionech. "Benzinka převlečená za stát" – jak se Rusku dlouho přezdívalo – najednou nemá dost benzinu ani pro sebe. Ukazuje se, jak křehká je energetická soustava závislá na pár velkých centralizovaných uzlech. Stačí vyřadit několik rafinerií a systém, který měl působit nedobytně, se zapotácí.

Pro Evropu je to lekce v přímém přenosu: decentralizace není jen ekologické heslo. Je to otázka odolnosti. Tisíc malých zdrojů – fotovoltaika na střechách, bateriová úložiště, komunitní sdílení – se nedá vyřadit jedním úderem. Rafinerii ano, střechu s panely ne.

Co s tím může dělat běžný člověk nebo firma

Dobrá zpráva je, že na evropský průměr se nemusí čekat od státu. Sdílení elektřiny je dnes v Česku reálně dostupné – a to i pro domácnosti, které nemají vlastní fotovoltaiku, natož miliony na bateriové úložiště.

Princip je jednoduchý: kdo má přebytky (třeba majitel FVE na chalupě), může je nasdílet příbuznému, sousedovi nebo firmě, a ušetřit tak oba na regulovaných poplatcích i na samotné elektřině. Řešení jako sdílení elektřiny fungují přes existující distribuční síť, takže se nemusí nikam nic přestavovat – jen se správně přeregistrují odběrná místa a nastaví alokační klíč.

Zajímavé je to hlavně pro tři skupiny. Pro výrobce FVE přebytky, které by jinak šly do sítě za pár haléřů, dnes mají hodnotu přímo úměrnou tomu, co za elektřinu platí koncový odběratel. Pro odběratele bez vlastní elektrárny je to způsob, jak se dostat k levnější zelené elektřině bez investice do střechy. A pro obce a města je komunitní sdílení nástroj, jak snížit náklady na veřejné osvětlení, školy nebo úřady z výroby, kterou mají třeba na střeše bytovky.

Kdo chce jít ještě dál, může řešit i obchodování s flexibilitou nebo služby výkonové rovnováhy – tedy nabízet síti schopnost rychle zapnout nebo vypnout spotřebu výměnou za peníze. Zní to složitě, ale prakticky to dnes zvládají i menší firmy s bateriovým úložištěm nebo řízenou kotelnou.

Co s tím čísla Eurostatu vlastně znamenají

Když se podíváte na trend za posledních pět let, je jasné, že Evropa se bez OZE zpátky nevrátí. Otázka nezní, jestli obnovitelné zdroje "vyhrají", ale jak rychle a jak draho se tam dostaneme. A tady je česká pozice zvláštní – máme na to peníze, máme zájem lidí investovat, ale chybí nám kapacita v síti a rychlost byrokracie.

Řešení není nutně "postavit další velkou elektrárnu". Řešení je začít efektivně využívat to, co už tady je. Podle odhadů energetických analytiků je v Česku instalovaný výkon FVE, který se kvůli omezením sítě nevyužívá naplno, srovnatelný s výkonem jednoho bloku Temelína. To není maličkost, kterou lze ignorovat.

O tom, jak sdílení elektřiny prakticky vypadá krok za krokem, píše přehledně Jak to funguje, a kdo řeší cenovou stránku věci, najde detaily v ceníku. Podobnou logikou – decentralizace a chytřejší využití vlastní výroby – se zabývá i ShareElectric.cz, kde najdete další úhel pohledu na sdílení fotovoltaiky mezi domácnostmi.

Predikce, kterou si troufám napsat

Do konce dekády se Česko na evropský průměr nedostane – pokud se nezmění rychlost připojování k síti. Bude to skřípat dál, distributoři budou dál odmítat nová připojení v přetížených lokalitách a debata o "nedostatku kapacit" se bude vracet každý rok jako bumerang.

Co se ale změní, je chování lidí. Čím dražší bude elektřina ze sítě a čím pomaleji poroste kapacita, tím víc domácností a firem začne řešit vlastní výrobu a sdílení mezi sebou – prostě proto, že je to jediná cesta, jak obejít nedostatek místa v distribuční soustavě. Sdílení elektřiny přestane být niche téma pro nadšence a stane se běžnou položkou v rozpočtu firem podobně, jako se dnes řeší třeba pojištění nebo internetový tarif.

A pokud si ropný trh zase zamává kvůli dalšímu incidentu v Zálivu – klidně příští týden – ukáže se to samé, co ukázalo ruské dovážení benzinu: čím víc je systém centralizovaný, tím zranitelnější je. Malé, rozptýlené a propojené zdroje tuhle slabinu nemají. Víc informací o registraci a možnostech najdete na smartenergyshare.com nebo přímo v sekci registrace.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: ShareElectric.cz Spotřeba roste, výroba padá a šéf Nokie bije na poplach: ... Vice o sdílení elektřiny