EU řeší mimořádnou daň pro energetické giganty: ziskům má odzvonit

Osmdesát miliard korun čistého zisku. Tolik vykázal polostátní gigant ČEZ za jediný krizový rok. Francouzský TotalEnergies nebo britsko-nizozemský Shell mezitím trhaly globální historické rekordy a počítaly zisky v desítkách miliard dolarů. Brusel i národní vlády začaly bít na poplach. Přišly mimořádné daně, cenové stropy a velkohubá prohlášení o tom, jak stát nenechá energetické oligopoly vydělávat na válce a chudnutí lidí.

Jenže co z toho reálně zbylo na vašem bankovním účtu? Vůbec nic.

Peníze z mimořádných daní totiž skončily ve státních rozpočtech, kde zalepily obří díry vzniklé chaotickým vládním hospodařením. Běžný odběratel dál platí za kilowatthodinu násobky předkrizových cen. Když k tomu připočtete skokový nárůst regulované složky za distribuci a poplatky na podporu obnovitelných zdrojů, realita je neúprosná. Mimořádná daň gigantům neodzvonila. Pouze z nich udělala ještě efektivnější výběrčí daní pro státní aparát.

Skutečný lék na nehorázné marže velkých hráčů totiž neleží v ministerských kancelářích ani v nových daňových sazbách. Leží na střechách domů, v bateriových kontejnerech a v decentralizovaném sdílení elektřiny, které zavedeným monopolům bere půdu pod nohama.

Bruselská kladiva na miliardové marže: Od stropu 180 eur po windfall tax

Když v roce 2022 panika na burze vystřelila cenu megawatthodiny elektřiny přes 1 000 eur, Evropská komise musela reagovat. Výsledkem bylo nařízení Rady EU 2022/1854, které mělo zkrotit nezasloužené příjmy výrobců. Brusel tehdy vymyslel dvoukolejný systém. Prvním pilířem byl celoevropský strop na tržní příjmy takzvaných inframarginálních výrobců ve výši 180 eur za megawatthodinu. Týkal se elektráren s nízkými výrobními náklady, tedy jádra, hnědého uhlí a obnovitelných zdrojů, které prodávaly proud za tržní ceny tažené drahým plynem.

Druhým pilířem byl solidární příspěvek pro ropné, plynárenské a uhelné korporace. Členské státy dostaly volnou ruku, jak přesně pravidla implementují. A tady začala typická česká lidová tvořivost.

Česká republika zavedla odvod z nadměrných příjmů výrobců elektřiny podle nařízení vlády č. 436/2022 Sb. s různými stropy pro jednotlivé technologie. K tomu přidala daň z neočekávaných zisků, nechvalně známou jako windfall tax. Ta zavedla brutální 60% přirážku k běžné 19% dani z příjmů právnických osob na zisky převyšující průměr let 2018 až 2021 navýšený o 20 procent.

Výsledek v číslech? Stát na windfall tax vybral v prvním roce desítky miliard korun, drtivá většina však přitekla z jediné společnosti: Skupiny ČEZ. Bankovní sektor, který měl přinést další desítky miliard, neodvedl téměř nic. Banky své zisky zcela legálně optimalizovaly skrze nákupy státních dluhopisů a úpravy úrokových marží. Energetičtí giganti naopak neměli kam utéct, ale celou daňovou zátěž jednoduše absorbovali do koncových ceníků a odložili klíčové investice do modernizace sítí.

Zatímco politici v televizních debatách slavili úspěšný zásah proti energetickým baronům, koncový zákazník se stal rukojmím. Ceny silové elektřiny sice na burze postupně klesly k 80 až 90 eurům za megawatthodinu, ale dodavatelé fixovali domácnostem ceny na úrovních kolem 3 500 až 4 000 Kč bez DPH. Mimořádná daň selhala ve svém hlavním morálním úkolu. Neochránila peněženky spotřebitelů, pouze přihrála státu snadné miliardy.

Proč státní přerozdělování selhává a spotřebitel dál tahá za kratší konec

Důvod, proč žádná daň z neočekávaných zisků nezlevní elektřinu v zásuvce, je strukturální. Evropský trh s energiemi funguje na principu takzvaného merit-order efektu. Cena na burze se v každou jednotlivou hodinu tvoří podle provozních nákladů poslední elektrárny, která musí být spuštěna, aby uspokojila poptávku. V drtivé většině případů jde o flexibilní, ale drahé paroplynové zdroje.

Pokud plyn zdraží kvůli geopolitickému napětí nebo poplatkům za emisní povolenky, vystřelí cena pro všechny. Majitel větrného parku nebo jaderného bloku s výrobními náklady 30 eur za megawatthodinu inkasuje stejnou burzovní cenu jako plynová turbína pálící drahé palivo. Rozdíl mezi nákladem a cenou představuje masivní marži.

Když stát tuto marži dodatečně zdaní, výrobce jednoduše změní chování. Začne prodávat energii skrze dlouhodobé PPA kontrakty spřízněným obchodním entitám, schová tržby do dceřiných tradingových struktur v zahraničí, nebo utlumí výrobu v kritických špičkách. Arbitráže a žaloby na neplatnost retroaktivních odvodů zaměstnávají ústavní i mezinárodní soudy dodnes.

Mezitím úřední aparát zasáhl z opačné strany. Energetický regulační úřad musel reagovat na masivní náklady na stabilizaci přenosové a distribuční soustavy. Výsledkem byl skokový růst regulované složky ceny elektřiny pro domácnosti i průmysl. O podrobnostech dopadů této politiky na rozpočty samospráv a menších spotřebitelů podrobně informuje také specializovaný portál electric-share.cz.

Celý systém státního dohledu a dodatečných represivních daní připomíná psa, který se honí za vlastním ocasem. Stát jednou rukou vezme peníze energetickému gigantu, druhou rukou část vrátí v chaotických dotačních deštnících a zbytek spolkne na vlastním provozu. Koncový odběratel zůstává pasivním plátcem, který nemá žádnou kontrolu nad tím, odkud jeho energie pochází a kolik za ni doopravdy platí.

Chcete ušetřit na energiích?

Zjistěte, kolik můžete ušetřit sdílením elektřiny z FVE nebo optimalizací bateriového úložiště.

Spočítat úsporu →

Útěk z energetického nevolnictví: Sdílení elektřiny mění pravidla hry

Jediná cesta, jak velkým hráčům reálně sebrat jejich neoprávněné zisky, nespočívá v čekání na spravedlivější daňový systém. Spočívá v tom, že jim přestanete jejich předraženou energii kupovat.

Přesně to umožňuje komunitní energetika a sdílení elektřiny, které v Česku otevřela novela energetického zákona známá jako LEX OZE II. Od srpna 2024 funguje Elektroenergetické datové centrum (EDC), které registruje předávací místa a umožňuje posílat vyrobenou elektřinu z jednoho odběrného místa do druhého prakticky v reálném čase.

Představte si modelovou situaci: Máte rodinný dům se solární elektrárnou. V poledne vyrábíte proud, který doma nespotřebujete. Dříve jste měli dvě mizerné možnosti. Buď jste přetok pustili do sítě za směšnou výkupní cenu, nebo jste jej prodali na spotovém trhu, kde vám obchodník v létě kvůli záporným cenám ještě naúčtoval poplatek za to, že elektřinu vůbec dodáváte. Mezitím vaše děti v městském bytě nebo vaše vlastní kancelář nakupovala silovou elektřinu od velkého dodavatele za 3 800 Kč za megawatthodinu.

Dnes je situace jiná. Přebytky ze své střechy můžete jednoduše nasdílet na jiné odběrné místo. Žádný energetický gigant nevstoupí do obchodu jako prostředník, který by si z každé megawatthodiny ukrojil tučnou marži.

Právě na tomto principu staví platforma smartenergyshare.com, která odstraňuje složitou byrokracii spojenou s registracemi a vyúčtováním. Moderní technologie umožňují přímé [sdílení elektřiny](https://smartenergyshare.com/sdileni-elektriny?utm_source=sdilenielektriny&utm_medium=referral&utm_campaign=satellite-marketing) mezi sousedy, rodinami, firmami i celými obcemi. Pro spotřebitele, kteří nemají vlastní střechu pro instalaci panelů, představuje [řešení pro odběratele](https://smartenergyshare.com/pro-odberatele?utm_source=sdilenielektriny&utm_medium=referral&utm_campaign=satellite-marketing) přímou vstupenku k levné zelené energii od lokálních producentů bez nutnosti platit marže centralizovaným korporacím.

Pro velké dodavatele představuje tento posun noční můru. Přicházejí o objemy zobchodované silové elektřiny, na kterých generovali své miliardové zisky. Zůstává jim pouze zákonná role distributora, kde je marže přísně zastropovaná regulátorem. Kontrola nad cenou přechází přímo do rukou lidí.

Matematika nezávislosti: Kolik reálně ušetří domácnost a malá firma

Pojďme se podívat na tvrdá čísla z praxe, protože právě ekonomika celého konceptu rozhoduje o jeho úspěchu.

Představme si běžný rodinný dům ve středních Čechách s fotovoltaikou o výkonu 10 kWp. Roční produkce takového systému činí zhruba 10 až 10,5 MWh. Domácnost bez elektromobilu a tepelného čerpadla spotřebuje přímo v místě výroby zhruba 3,5 MWh. Zbývá 6,5 až 7 MWh nevyužitých přebytků.

Pokud tyto přebytky prodáte tradičnímu obchodníkovi formou standardního výkupu, dostanete v lepším případě 1 000 až 1 500 Kč za MWh. Při výkupních cenách vázaných na hodinový spotový trh se v letních poledních špičkách dostáváte na nulu nebo do záporných hodnot.

Pokud však tuto energii nasdílíte skrze řešení pro domácnosti, můžete ji poslat například rodičům do panelákového bytu nebo sourozenci na druhém konci distribučního území. Rodiče platili za silovou elektřinu u dominantního dodavatele 3 600 Kč za MWh bez DPH. Když jim energii nasdílíte s interní dohodou na ceně 1 800 Kč za MWh, stane se následující: - Vy získáte za své přebytky o 300 až 800 Kč za MWh více, než by vám dal jakýkoli výkupce. - Příbuzní ušetří 1 800 Kč na každé megawatthodině silové elektřiny. - Na 4 MWh spotřeby bytu činí čistá roční úspora rodiny přes 7 000 Kč jen na silové složce, aniž by kdokoli musel žádat stát o sociální příspěvky na bydlení.

Ještě dramatičtější čísla vycházejí v podnikatelském sektoru. Výrobní závod disponující rozsáhlou střechou může pokrýt spotřebu svých administrativních budov nebo sesterských provozů. Pro podniky jsou připravena specializovaná řešení pro výrobce FVE i komplexní nástroje pro firmy, které umožňují optimalizovat diagramy spotřeby napříč několika provozy.

Zásadním prvkem této rovnice jsou průmyslová i domácí bateriová úložiště (BESS). Bez akumulace se totiž značná část energie minout v čase. Jak ukazují data z mezinárodního odborného blogu bess-global-blog.vercel.app, integrace velkokapacitních baterií umožňuje uložit levnou polední energii a nasdílet ji v podvečerní špičce, kdy jsou burzovní i maloobchodní ceny nejvyšší. Tím se ekonomická návratnost celého systému zkracuje o celé roky.

Budoucnost po pádu oligopolů: Flexibilita, virtuální elektrárny a P2P sítě

Energetický sektor prochází nejhlubší transformací od doby Thomase Edisona. Éra, kdy několik obřích elektráren centrálně zásobovalo pasivní miliony spotřebitelů a diktovalo si podmínky i ceny, definitivně končí. Žádná ministerská daň ani regulace nedokáže zastavit technologický vývoj.

Klíčovým trendem následujících let se stává agregace flexibility a tvorba virtuálních elektráren (VPP). Spojením stovek malých fotovoltaik, bateriových systémů, nabíjecích stanic pro elektromobily a chytrých tepelných čerpadel vzniká entita, která se chová jako velká elektrárna. Dokáže dodávat podpůrné služby pro přenosovou soustavu, vyrovnávat odchylky v síti a generovat stabilní příjmy pro své zapojené členy.

Detailní technologické postupy, jak propojit chytré měření, střídače a software do fungující virtuální elektrárny, rozebírá portál smartenergyshare.cz.

Operátor trhu s elektřinou i správce přenosové soustavy ČEPS otevřeně přiznávají, že bez aktivní účasti spotřebitelů a lokální stability není možné zvládnout odstavení uhelných zdrojů. Už nejde o to, zda komunitní energetika zvítězí, ale jak rychle nahradí starý svět.

Energetické giganty čeká drsná volba. Buď se přizpůsobí a stanou se poskytovateli servisních, technologických a síťových služeb, nebo budou dál sledovat, jak jim zákazníci mizí před očima. Pro vás jako spotřebitele nebo výrobce z toho plyne jasný závěr: Přestaňte spoléhat na to, že Brusel zkrotí miliardové marže energetických baronů za vás. Registrace do systému sdílení trvá jen několik dní a technologie pro řízení toků energie máte k dispozici hned teď. Každá kilowatthodina, kterou vyrobíte a nasdílíte přímo s lidmi ve svém okolí, je kilowatthodina, na které žádný oligopol nevydělá ani korunu.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: SdileniEnergie.info Havlíček: Vstupujeme do další fáze energetické krize, Čes... Vice o fixace jako